Provedu! Přijímač

7. dubna 2017 - zdroj tisková zpráva - Česká televize

Jaká je současná Armáda ČR a kdo se do ní hlásí? Sedmidílný dokumentární seriál Provedu! Přijímač sleduje deset rekrutů během tříměsíčního výcvikového kurzu základní vojenské přípravy.

Co musíte udělat, aby z vás byl profesionální voják Armády České republiky? Klíčem ke vstupu mezi profesionály je tříměsíční kurz základní vojenské přípravy ve Vyškově. Podaří se hrdinům nového dokumentárního seriálu překonat nástrahy vojenského přijímače? Kolik rekrutů vydrží psychické a fyzické vypětí a splní si sen o novém povolání? Dokumentární seriál začne 12. dubna 2017 na ČT2 od 22:00.


V dubnu 2016 nastoupilo do kurzu základní vojenské přípravy ve vyškovských kasárnách 585 nováčků. Dokumentární štáb České televize sledoval profesionální instruktory a deset rekrutů na jejich cestě základní přípravou. Překonají tři měsíce extrémního fyzického a psychického vypětí, nebo je náročný výcvik zlomí? Kdo splní náročné úkoly, absolvuje kurz a nastoupí ke svému útvaru? Seriál Provedu! Přijímač bez příkras ukazuje úspěchy i pochybnosti, nezdary a fatální zklamání, prohry a vítězství na cestě za životním snem, který se nesplní každému.

Projekt byl realizován ve spolupráci s Ministerstvem obrany ČR a Armády ČR.

Režisérský tandem Markéta Ekrt Válková a Benjamin Tuček

MARKÉTA EKRT VÁLKOVÁ:

V době natáčení jsem byla v devátém měsíci těhotenství. Vojáci se o mě dojemně starali

Bylo složité domluvit  natáčení se samotnými rekruty a veliteli? Odmítl například někdo?

Všichni rekruti dostali nabídku ke spolupráci od České televize ještě před nástupem na kurz ve Vyškově. S těmi, co souhlasili s natáčením, jsme se předem seznámili a vybrali z nich cca 15 hlavních postav, které jsme sledovali. Z nich neodmítl natáčení nikdo. S instruktory to bylo kapánek složitější. Ačkoli dostali rozkaz a museli s námi spolupracovat, chvíli trvalo získat jejich důvěru a přiblížit se k nim. Jak to dopadlo, uvidíte v našem seriálu v pozdějších dílech.

Dovede si režisér držet odstup, nebo jste se sympatiím či antipatiím k jednotlivým vojínům a velitelům nevyhnuli?

Režisér je jenom člověk, takže přirozené sympatie či antipatie prostě vznikají. Ale odstup a profesionální přístup lze samozřejmě udržet. Konec konců, jsem dokumentární režisérka, takže mě zajímá všechno lidské a náruživě se mohu ponořit i do „antipatií“…

Měli jste někdy chuť reagovat nebo zasáhnout do určité situace? Pokud ano, tak do jaké?

Naším zásahem už bylo to, že jsme námi vybrané hrdiny umístili vedle sebe do pokojů. Vlastně celá četa byla složená z lidí, kteří s natáčením souhlasili. Takže všechna přátelství i pnutí, celková atmosféra mezi vojáky v četě byla ovlivněna námi. Jinak do natáčení nevstupuji, nepočítám-li drobné akce, které přivodí žádané reakce. 

Vojíni pochází z různých prostředí a jsou to různé typy lidí. V čem vidíte jejich podobnost?

Samozřejmě, že mají společný vztah k armádě. Nebylo jim proti mysli se do ní přihlásit. Tím ale jejich příbuznost končí. Zcela po svém a individuálně už vnímali všechno, co se jim v přijímači dělo. Různě snášeli psychickou a fyzickou únavu, různě reagovali na stresory. Ty z nich, co přijímač absolvovali, spojuje silná vůle a stanovení určitého cíle. Bez této vnitřní energie by nevydrželi.

Splnilo natáčení Vaše očekávání, nebo z toho všeho vzešlo něco, co Vás na začátku vůbec nenapadlo?

Po pravdě, natáčení předčilo má očekávání. Stále jsem žila v představě „komunistické gumárny” a realita mě svou barvitostí překvapila a potěšila. Instruktoři jsou vesměs velmi silné a zajímavé osobnosti. Co se týče osudu hrdinů, vyvíjely se mnohdy nečekaně, vznikaly zápletky a situace, které doufám zaujmou nejen příznivce armády.

Během natáčení jste byla v pokročilém stádiu těhotenství. Jak se Vám v prostředí kasáren a terénního výcviku pracovalo?

Natáčení trvalo tři měsíce, takže jsem ve Vyškově absolvovala celý závěr těhotenství. Naštěstí jsem se cítila dobře a můj štáb i vojáci se o mě starali s velkou péčí. Všechny jízdy terénními vozidly jak ruské tak americké výroby jsem absolvovala vkleče na předním sedadle. Dokonce i tankisté řídili vozidlo v terénu tak jemně, že mi nic nehrozilo. Když začalo při cvičeních venku pršet, nosili mi občerstvení, horký čaj a půjčovali mi své nepromokavé vojenské oblečení. A samozřejmostí bylo, že za mnou nosili rybářskou židličku, mezi vojáky je totiž mnoho rybářů. Takže jak to jen šlo, mohla jsem sedět. Ještě nikdy jsem si natáčení neužila tak, jak tentokrát! Tímto bonusem jsem se o vojácích měla možnost dozvědět, že jsou gentlemani. Nakonec jsem si přála porodit ve vyškovské porodnici, tak nějak by se to po tom všem patřilo. Ale „Generál Pupík“, jak mu říkal štáb, si dal načas a narodil se v Praze až tři dny po termínu.

BENJAMIN TUČEK: Před natáčením jsme objeli téměř celé Čechy a Moravu. Cílem bylo vybrat rekruty, kteří reprezentují co nejpestřejší vzorek populace

Jaká byla geneze celého projektu?

Autor námětu a producent Pepe Rafaj mě oslovil v roce 2014 s nápadem, který navazoval na jeho předchozí dokumentární projekty o účasti našich vojáků v zahraničních misích. Tentokrát mělo jít o zachycení úplného začátku procesu, kdy se z civilisty stane rekrut a možná, pokud zvládne výcvik, voják z povolání. Zaujala mě možnost zkoumat stav naší společnosti na půdorysu jasně definovaného prostředí, jakým je armáda. Jednota místa, času a děje, v tomto případě vyškovských kasáren, to jsou kulisy příběhu deseti rekrutů na jejich cestě vojenským přijímačem. Vzhledem k časové náročnosti projektu - natáčeli jsme tři měsíce - a nutnosti být neustále v kasárnách ve Vyškově, vznikla koncepce natáčení se dvěma dokumentárními štáby, které se střídaly. Ke spolupráci jsme pozvali režisérku Markétu Ekrt Válkovou, seriál vznikal ve spolupráci s Veronikou Slámovou ve tvůrčí skupině Petra Kubici.

Výcvik je často doprovázen křikem i urážkami. Byla pro Vás práce v takovém prostředí náročnější, nebo jste si na to časem zvykli?

Seriál vypráví příběh rekrutů na jejich cestě vojenským přijímačem. Někdo do cíle dojde, někdo ne. K výcviku v armádě křik a povely patří. Ve vypjaté atmosféře stresu a únavy, když se hází ostrým granátem, není na dlouhé řeči čas. Práce dokumentárního štábu v takovém prostředí spočívá ve schopnosti splynout s okolím, vnímat běh věcí a být uvnitř situací. Přijímač má svůj zavedený, mnohdy ritualizovaný řád. Výcvik k boji a iniciace mladých mužů a žen patří k nejstarším lidským rituálům.

Jaká nejsilnější vzpomínka Vám z natáčení zůstala?

Mnohakilometrové noční přesuny. Nocování u ohně pod širákem. Vysoké stromy a čistá voda. Paradoxní situace, kdy vojenský prostor nabízí přírodu v lepší kondici, než běžný les civilní. Liška, zajíc, tetřev, srnka, sumec, občas obrněný transportér, potom zase ticho přerušené výstřelem. Do dálky ubíhající louky a hluboké lesy. Mraky hnané větrem z Hané k Drahanům. To ve městě nezažijete. Natáčet jsme začali v březnu, byla ještě zima, když jsme v červnu končili, léto bylo v plném proudu. Slunce rozpalovalo kasárenský komplex, původem z první republiky, který komunistický režim rozšířil pro dvousettisícovou armádu. Dnes jsou počty na desetině. A do toho statistiky, mluvící řečí čísel, kolik dní nebo hodin přežije pěšák při nasazení v první linii.

Byli velitelé celou dobu autentičtí, nebo jste cítili jistou míru stylizace?

Každý se choval podle svého naturelu. Někdo si udržel distanc, někdo bral natáčení jako nutné zlo, někdo plnil rozkaz, jiného to bavilo. Bylo to jako s divokými šelmami. Ze začátku jsme měli vzájemný respekt, v průběhu natáčení jsme si na sebe zvykli a v posledních týdnech už nikdo přítomnost kamer neřešil.

Mají jednotliví velitelé podle Vás společné zásadní povahové rysy?

Jsou to individuality, místy velmi výrazné. Někteří jen s obtížemi naplňují rčení, že v armádě je třeba držet hubu a krok. Na konci našeho seriálů říká jeden z nich: „V armádě se poslouchat musí, ale jsme jenom lidi. Nakonec vyhraje selský rozum. Nenechte ze sebe nikdy dělat blbce.“ Potkali jsme silné osobnosti se specifickým smyslem pro humor a pestrými životními příběhy, které by vydaly na román.

Splnilo natáčení Vaše očekávání, nebo z toho všeho vzešlo něco, co Vás na začátku vůbec nenapadlo?

Ve 20. století války v Evropě pozabíjely miliony lidí. Už z toho je zřejmé, že mír, který si zatím užíváme, musíme opatrovat jako oko v hlavě. Naše malá země se sama neubrání nikdy a nikomu. Místo nacionalistického remcání o národní suverenitě raději pečujme o společný projekt, díky kterému žijeme v relativním klidu a v pořádku, o němž se miliardám lidí jinde na zeměkouli může jen zdát. Osvícení Evropané už ve středověku věděli, v čem tkví výhoda unie - dokud s někým obchodujete a spolupracujete, tak s ním mluvíte a nepotřebujete ho zabíjet. Během realizace našeho seriálu proběhl Brexit, v USA byly prezidentské volby, na Ukrajině se pořád bojuje, budou volby ve Francii a neutrální Švédsko znovu zavádí všeobecnou brannou povinnost. Stačí troje blbé volby a může být mnohem hůř. Žádná válka nezačne sama od sebe. Všechny války začínají v něčí hlavě. Věnujme proto zvýšenou péči některým hlavám.

DANIEL PETR: Tvrdý přístup je v armádě určitě potřeba. Zejména tehdy, když se člověk připravuje sloužit u bojových jednotek

Umělecký truhlář Daniel Petr pochází z vesnice na severní Moravě, z nábožensky založené rodiny. Ačkoliv práci se dřevem, která vyžaduje spíše klid a samotu, ovládá velmi dobře, rozhodl se získat ostruhy i v armádě ČR. Toužil stát se výsadkářem. Přijímač absolvoval s vyznamenáním, mezi účastníky kurzu patřil k nejlepším. Rekruti si ho zvolili za svého mluvčího. Zranění mu však bohužel zatím znemožnilo pokračovat v kariéře profesionálního vojáka Armády ČR. 

Proč jste se do výcviku přihlásil? V dokumentu uvádíte, že jste to chtěl prostě zkusit, například kvůli adrenalinu. Od truhlářství, tedy umělecké profese, je to poměrně vzdálená oblast. Měl jste ještě nějaký důvod?

Do armády jsem se přihlásil, protože mě práce vojáka z povolání přitahovala už od dětství a zkusit to na živo byl asi ten nejlepší způsob, jak zjistit, jestli je to doopravdy to, co od toho očekávám. Je pravda, že než moje hlava přepnula z režimu uměleckého řemeslníka na vojáka z povolání, tak ji to trochu trvalo, ale po dvou týdnech výcviku jsem do toho zaplul a už jsem neuvažoval nad ničím jiným. 

Bylo Vám natáčení v některých chvílích nepříjemné?

Natáčení mi vůbec nevadilo i přes to, že jsem vůbec netušil, k čemu jsem se to zase upsal. Řekli, že maximálně bude vidět můj obličej a možná dojde i na nějaký rozhovor, tak jsem si řekl, že je to výzva, a že by to mohla být sranda. O trochu menší sranda už to byla, když jsem rodičům, u kterých jsem tou dobou ještě bydlel, oznamoval, že za dva týdny přijede štáb. Nakonec to považuji za skvělou zkušenost a jediným momentem, kdy mi byla přítomnost kamery nepříjemná. A to tehdy, když se mi dostal do pravé nohy zánět a já jsem musel na nějakou dobu přerušit kurz, to jsem cítil jako svou obrovskou porážku.

Jaká situace byla pro Vás během výcviku nejnáročnější?

Řekl bych, že jsem byl za celou dobu výcviku v poměrně dobré fyzické i psychické kondici.  Na výcvik jsem se dlouhou dobu připravoval, takže ve finále jsem měl síly na rozdávání. To se mi ale asi stalo osudným, když jsem v delší časové ose čím dál víc přecházel svou hranici v domnění, že je to v pořádku. Dopadlo to zánětem v pravé noze. Týden, možná čtrnáct dní, jsem s tím chodil, běhal a doufal, že nejde o nic vážného, a že to přejde. Nepřešlo. Tehdy nastal obrovský zlom, kdy jsem si vlastně uvědomil, jak těžké to někteří z mojí čety mají, když všichni pokračují a jediný já nemůžu, chci, ale nejde to. Potom přišla i vlna myšlenek, jako: „Vzdej to a přihlas se na další turnus.“ Jednu chvíli to tak i vypadalo, ale po konzultaci s velitelem roty jsem se rozhodl, že když už mám za sebou skoro celý výcvik, tak by bylo zbytečné to ukončit právě teď.

Na jaký moment vzpomínáte nejraději?

Na „záklaďák“ vzpomínám jen v dobrém. Samozřejmě, že jsem si tam, jako každý, prošel i nepříjemnými situacemi, ale těch dobrých bylo mnohem více.

Absolvoval jste s vyznamenáním, proč u armády nezůstáváte?

Před krátkou dobou jsem veliteli praporu předložil žádost o ukončení pracovního poměru na vlastní žádost ze zdravotních důvodů. Jde o to, že mám další úraz do sbírky. Tentokrát jde o utržení menisku na levém koleni, ke kterému došlo krátce po příchodu do nového působiště (nejspíš je to následek předešlého úrazu). Podstoupil jsem operaci a na pooperačním vyšetření jsem byl zase uznán schopný jako výsadkář, ale ani po půl roce se tak necítím. Už můžu zase běhat, udělám pár dřepů, ale abych si na záda naložil batoh s materiálem a municí na týden, tak na to se necítím. Doufám, že se zranění do pár let zahojí a já budu moci znovu zažádat o přijetí do armády, protože myslím, že jsem se tu našel.

ANOTACE JEDNOTLIVÝCH DÍLŮ:

ČELEM VZAD

12. dubna 2017 ve 22:00.

Deset rekrutů přichází do vyškovských kasáren, aby zkusili zvládnout náročný program výcviku základní vojenské přípravy.

Proč jsem tady? Co tu hledám? Zvyknu si na nový režim? To jsou první myšlenky rekrutů, kteří přijíždějí poprvé v životě do vyškovských kasáren. Hrdinové dokumentárního seriálu představují průřez společenským spektrem obyvatel ČR. Lékař Jakub usiluje o možnost létat s leteckou záchrannou službou, kterou provozuje Armáda ČR. Mladá žena Kristýna touží navázat na rodinnou tradici. Idealista Luboš vidí sám sebe uprostřed bojů kdesi v zahraniční misi. Rozvedený učitel Tonda čeká novou rodinu a chce ji finančně zajistit. Chronický flákač a potížista Roman usiluje o pravidelný příjem. Záchranáři Františkovi zatím nedochází, že cena lidského života může být relativní. Programátor Vítek pochybuje, zdali bude jako voják připraven nasadit i svůj život, stejně jako jiný život vzít. Kuchař Adam je odhodlaný získat výhodné pracovní místo. Mladý truhlář Daniel sní o příslušnosti k elitní výsadkářské jednotce. První týden se naši hrdinové seznamují s novým prostředím. Fasují výstroj a začíná dril. Pořadová cvičení, náročné testy tělesné připravenosti, teoretická příprava na učebnách. Konečně drží v ruce zbraň. Mnozí poprvé v životě.

PŘEKÁŽKOVÁ DRÁHA

19. dubna 2017 ve 22:00.

Dril začíná. Kolik rekrutů vydrží psychický a fyzický tlak?

Druhý týden výcviku. Dril se stupňuje. První konflikt mezi rekruty a instruktory. Voják musí umět pochodovat dřív, než se naučí ovládat zbraň. Vojín Jakub má problémy se základními pochodovými obraty. Povel čelem vzad je pro něj téměř nesplnitelný. Zdolávání překážkové dráhy způsobí zranění – záchranář František si poraní koleno. Kverulant Roman nezvládá zátěž a začíná simulovat. Pravidelný večerní běh se změní v malé drama, když mladá rekrutka vyčerpáním omdlí. Rekruti přemýšlejí o smyslu armády a svém budoucím poslání. A Antonínovi se narodí syn.

PŘÍSAHA

26. dubna 2017 ve 22:00.

Rekruti skládají slavnostní přísahu. Jsou opravdu všichni připraveni k obraně vlasti?

Třetí týden výcviku přináší první ztrátu. Františkovo zranění je vážné a neumožní mu pokračovat v kurzu. Rekruti poprvé střílí z útočné pušky, zatím jen slepými náboji. Přichází první fázové testy, které prověří teoretické znalosti, nabyté během dosavadní doby výcviku. Roman má vážné problémy. Kvůli absencím ve výcviku není připuštěn ke slavnostní vojenské přísaze na náměstí ve Vyškově. Rodiče rekrutů hodnotí rozhodnutí svých dětí vstoupit do armády. Navštěvujeme domovy našich hrdinů. Matka vojína Daniela nesouhlasí s touhou svého syna stát se výsadkářem.

ZVON

3. května 2017 ve 22:00.

Během polního výcviku si rekruti sáhnou na dno sil a dál nepokračují všichni. Rituál zvonění před nastoupenou jednotkou oznámí předčasné ukončení kurzu základní přípravy.

Rekruti mají za sebou polovinu kurzu a výcvik se přesunuje z učeben do terénu. Kouřová dráha prověří schopnost plnit úkoly v plynové masce. Rekruti se snaží zvládnout bojovou činnost ve dvojici a osvojují si tzv. Buddy systém. Začíná první komplexní polní výcvik. Pro přežití v boji je nutné umět si opatřit potravu a nebát se improvizovat. Ani požití hmyzu proto není v extrémní situaci výjimečné. Instruktoři se zkušenostmi ze zahraničních misí jdou rekrutům příkladem. Čtvrtý týden přináší další ztrátu. Vojín Stanislav je z kurzu vyloučen bez udání důvodu. Nastoupená jednotka se k němu otáčí zády a jeho odchod doprovází zvonění na symbolický zvon, který ukončuje vojákovo snažení. Noční přesun a následný bivak pod širým nebem eskaluje únavu. Vyčerpaný vojín Luboš zvažuje své další působení v kurzu.

NEPŘÍTEL

10. května 2017 ve 22:00.

Jak eliminovat nepřítele a přežít na bojišti? Rekruti se zdokonalují v základním vojenském řemesle.

Pokračování výcviku zahajují ostré střelby a nácvik manipulace s minami. Rekruti hodnotí své dojmy z použití útočné pušky. Vojín Vítek se psychicky zhroutí z představy, jaké rozkazy bude muset jako profesionální voják plnit a svoji účast v kurzu vzdává. Na rozdíl od Luboše, kterému víkend strávený s rodinou pomohl k překonání krize. I ostatní statečně pokračují, mnozí si sáhnou na dno psychických a fyzických sil. Zdokonalují se v základním vojenském řemesle - jak zabít nepřítele a přežít. Vrcholem je nácvik hodu granátem. Riskantnímu zaměstnání velí velitel výcviku první roty kpt. Michalík. Program kurzu pod širým nebem pokračuje nácvikem plnění bojových úkolů v taktických formacích. Bývalý velitel výcviku základní vojenské přípravy a legendární velitel československých zahraničních misí z devadesátých let plk. Klinovský, vyhlašuje přípravu na závod družstev, který rozvíjí program základního výcviku. Při tréninku na závod se zraní nejlepší rekrut čety vojín Daniel.

KOMPLEXÁK

17. května 2017 ve 22:00.

Komplexní výcvik vrcholí imitací boje v polních podmínkách. Kolik rekrutů „přežije“ bojovou hru?

Druhý komplexní polní výcvik prověří znalosti a dovednosti, které rekruti během výcviku musí zvládnout, aby mohli vstoupit do řad profesionální armády ČR. Dráha bojovníka, topografie, noční přesun a simulace útoku za použití ostré munice, to jsou jen některé překážky, které rekruti překonávají na cestě k úspěšnému absolvování kurzu. Další vojáci jsou z výcviku vyloučeni nebo svoji snahu vzdávají. Dobrovolníci, kteří se přihlásili k účasti v závodu družstev, zvládají dvojnásobnou zátěž. Dvoudenní závod bez možnosti odpočinku dokončí naši hrdinové se ctí. Vojín Daniel se vrací z nemocnice, odhodlaný pokračovat ve výcviku.

ROZCHOD

24. května 2017 ve 22:00

Kurz základní přípravy končí. Rekruti, kteří úspěšně prošli přijímačem, nastupují ke svým útvarům.

V závěrečném dílu vrcholí druhý komplexní polní výcvik bojovou hrou. Rekruti čelí nastražené léčce, procházejí minovým polem a zdolávají vodní překážku. Po zvládnutí náročného přesunu v plné polní konečně dosahují cíle v kasárnách. Krátký odpočinek věnují čistění zbraní a výstroje. Kurz vrcholí závěrečnými testy fyzické zdatnosti. Vojín Luboš se vsadí, že v běhu na čas vytvoří nový rekord. Naštěstí už mají všichni hrdinové seriálu, kteří se probojovali až do finále, splněno. Ani Lubošův tristní výsledek proto nemůže nic změnit na jeho úspěšném vstupu mezi profesionální vojáky AČR. Vojín Daniel překonal zranění a tříměsíční kurz absolvuje s pochvalou. Loučení, euforie a únava doprovází rekruty na cestě k útvarům. Z deseti rekrutů, hrdinů seriálu, dosáhlo svého cíle šest.

Pepe Rafaj – spoluautor námětu, iniciátor a vedoucí projektu

Jako producent jsem dospěl k názoru, že mohu točit pouze takové věci, na které jsem si sáhl a chci o nich vědět více.  Jen tak mám sílu řešit neřešitelné. Proto jsem nesmírně šťasten, že po osmi letech práce můžeme divákům doručit něco tak unikátního, jako je dokumentární seriál Provedu! Přijímač. Od revoluce jsme první štáb, který mohl natočit Českou armádu zevnitř. A to bez omezení. Armáda, MO i Česká televize vyšly maximálně vstříc. Takže to, co uvidíte, není žádná agitka, jedná se o čistou dokumentaristiku. Jsem velmi rád, že se na vzniku podílel Benjamin Tuček a Markéta Ekrt Válková. Oba režiséři jsou nekompromisní umělci a za to si jich opravdu vážím. V dokumentárním seriálu Provedu! Přijímač vidíme partu výrostků, ze kterých se stanou disciplinovaní vojáci. Nyní pracujeme na pokračování, které, věřím, bude na základě zkušeností jednodušší. I díky navázaným, oboustranně vstřícným vztahům, které se nám podařilo s Armádou ČR a dalšími zúčastněnými subjekty navázat. 

Veronika Slámová, výkonná producentka

Příprava projektu v ČT trvala více jak dva roky, ale myslím, že to stálo za to. Podařilo se nám zachytit prostředí armádního výcviku, kam se většina Čechů nemá šanci podívat.

Od listopadu 1989 se navíc jedná o jeden z mála seriálů dokumentárního formátu, který se věnuje armádě, doufám, že diváky zaujme svou autenticitou a přístupem. Těším se na diskuze na webu a sociálních sítích, které budou jistě vášnivé!

Petr Kubica, kreativní producent

Jedná se o seriál typu docu-soap postavený na principu, kdy diváci sledují příběhy několika postav, jejichž životy propojuje jedno prostředí. V tomto případě je tím prostředím výcvikový areál ve Vyškově a my jej máme možnost vidět očima nastupujících rekrutů a jejich velitelů. Prožíváme úspěchy i útrapy deseti mladých lidí na cestě za prací v profesionální armádě a mnohdy nás zaskočí, jak se tahle „vojna“ liší od našich zažitých představ. Doufám, že diváci ocení příležitost pohledu zevnitř
a budou náš seriál sledovat se zájmem.

Provedu! Přijímač

Pořad vznikl v Tvůrčí producentské skupině Petra Kubici

Tvůrci:

  • Režie: Markéta Ekrt Válková, Benjamin Tuček
  • Kamera: David Cysař, Lukáš Hyksa
  • Dramaturgie: Erika Hníková
  • Vedoucí projektu: Pepe Rafaj
  • Výkonná producentka: Veronika Slámová
  • Kreativní producent: Petr Kubica

 

Fotogalerie:

Sedmidílný dokumentární seriál Provedu! Přijímač:


 
 
 
 
 
 
 
 
Nastavení fotogalerie

Webové stránky zdarma od BANAN.CZ | přihlásit se | admin | registrace | podmínky | mapa stránek | diskuzní fórum